Formát kódování audia (někdy též formát komprese audia) je formát obsahu pro ukládání nebo přenos digitálního audia, používaný mimo jiné v digitální televizi, digitálním rádiu a audio a video souborech.
Příklady formátů kódování audia jsou MP3, AAC, Vorbis, FLAC a Opus.
Audio kodek
Konkrétní softwarová nebo hardwarová implementace schopná komprese a dekomprese do a z daného formátu kódování audia se nazývá audio kodek.
Příkladem audio kodeku je LAME, který softwarově implementuje kódování a dekódování audia do a z formátu MP3.
Standardy a specifikace
Některé formáty kódování audia jsou popsány detailní technickou specifikací nebo standardizovány.
Specifikace a standardy jsou napsány a schváleny standardizační organizací a známy jako standardy kódování audia.
Pojem „standard“ se někdy kromě formálních standardů používá i pro de facto standardy.
Kontejnery a metadata
Audio obsah zakódovaný v určitém formátu kódování audia je obvykle zapouzdřen v kontejneru obsahujícím metadata.
MP3 soubory jsou výjimkou, neobsahují kontejner a metadata jsou přidávána jako nestandardní rozšíření.
Vztah k videu a multimediálním kontejnerům
Ve video souborech je zakódovaný audio obsah spojen s videem uvnitř multimediálního kontejneru.
Algoritmy a komprese
Formát kódování audia neurčuje všechny algoritmy, které mají použít kodeky implementující daný formát.
Důležitou součástí ztrátové audio komprese je odstraňování informací podle psychoakustického modelu.
Typy formátů
Existují bezeztrátové, ztrátové a nekomprimované formáty kódování audia.
Bezeztrátové, ztrátové a nekomprimované formáty
Bezeztrátové formáty zachovávají původní informace a jsou dekódovatelné do své původní podoby.
Ztrátové formáty dále redukují data na úkor trvalé ztráty informace.
Běžní uživatelé často používají ztrátové formáty pro jejich praktičnost, ale existují i bezeztrátové formáty s větší velikostí.
Někdy se používají i nekomprimované formáty jako pulzně kódová modulace.